CANISTERAPIE

Kde:

 Než začneme něco dělat, tak se musíme nejdříve seznámit s problematikou výkonu CT v daném zařízení, neboť je velký rozdíl mezi canisterapií u sociálně postižených dětí nebo u dětí s kombinovanými vadami, mezi seniory v domovech důchodců a nemocnými na LDN (léčebna pro dlouhodobě nemocné) a hospici. Pes se svou vynikající pozorovací schopnosti usměrní své chování, pokud je u dětí, jinak se chová u seniorů. Jedná se o určitý tlak na jeho psychiku.  Velice  se liší jak prostředí, tak i výrazy lásky a citu ke psu. Dítě bere psa jako živou hračku, kamaráda, který dokáže naslouchat a v zápětí si hrát. Pohyblivost procesů je rychlejší. I nemocné děti jednají zcela odlišně od nemocných starších lidí, kteří ve psovi cítí přítomnost živé přírody za zdmi ústavů a zařízení.
Požadavek je však stejný: Zlepšit psychický i fyzický stav klienta.
Rozdíl je v provedení. Mnoho psů se hodí pro  některý z výkonu canisterapie, ale s lidmi to není tak jednoduché. Obětovat se pro druhé není kredem většiny lidí, ani doby ve které žijeme.

Pro koho a s kým:

Názory na vhodná plemena, na to, zda psa či fenu, s průkazem původu nebo bez, se velice liší a každý si bude hájit a odůvodňovat svůj názor. Podle mne je základem POVAHA psa. Je dobře znát oba rodiče i jejich povahu našeho psa. Samozřejmě není jisté, že právě náš pes zdědil klady rodičů a záporné jevy má jiný pes. Na psa má však rovněž značný vliv nové prostředí, majitel a jeho znalosti týkající se výchovy a výcviku psa pro canisterapii. Pokud nastávající majitel není v kynologii znalý (zvláště ve vztahu k danému plemenu), je dobře s sebou vzít k převzetí odborníka, který by pomohl posoudit povahy štěňat. Bázlivost nebo agresivita ve vlastním prostředí ukazuje na další problémy ve výchově. Naproti tomu hrubé exteriérové vady jsou problémy pro psovoda, ale psa to nezajímá. Pes nemá lidské vlastnosti a nechápe lidské pojmy jako krása nebo ohavnost. Ke kříženci více plemen si směle přijde hrát šampión krásy, pokud do toho nezasáhne člověk. Pes, který je ráno co ráno pouštěn do života toulavého psa a večer se  vrací, není špatný, ale má špatného pána. Vždyť: Jak se pak liší ten pes, co je stále na vodítku, nesmí se stýkat s ostatními psy (maximálně na výstavě) a ušpinit se pro něj znamená pohromu? Obojí se dá nazvat týráním.
Výběr plemene  bych viděl v souvislosti se zaměřením na výkon canisterapie. Je dobře využívat na jedno nasazení dvou psů různých plemen, nejlépe malého i velkého psa. Ze zkušenosti nesouhlasím, že mezi malé děti patří malá zvířata,tedy i malá plemena psů. (více viz vlevo)

Kdo:

Ten kdo CT provádí,  setkává se s výsledky canisterapie i tam, kde se neúspěšně snaží jiní. Psychika má velký podíl na celkovém stavu. Snad by se mělo i u nás využívat canisterapie v nemocnicích a objektivně zhodnotit podíl na uzdravování klientů, na ochotě podrobovat se zákrokům, které klient dříve odmítal (třeba nepříjemné rehabilitace), jak se bude chovat pacient po operaci, když se probudí a bude mít vedle sebe psa. Jistě by se k těmto věcem mohl vyjádřit psycholog.Já jsem jen pejskař a canisterapeut. 

-TAU-

P.S. Při poruše vřetenního nervu jsem mněl ochrnutou na 60% pravou ruku od loktu k prstům. Můj pes prohříval a přenášel energii do nemocné ruky.Sice krátkodobě, ale docházelo ke zlepšení hybnosti. Dokonce jsem se po polohování mohl i oholit.