BIZARNÍ MISTROVSTVÍ TOYŮ v Agility
Úvodem:
Psal rok 1993, agility u nás bylo doslova v plenkách a já jsem se rozhodla svému prvnímu vlastnímu pejskovi, trikolornímu koliákovi Bondymu, zpestřit služební výcvik právě touto novinkou. Dodnes mám ve svém bývalém pokojíku na dveřích skříňky "zářez" označující výšku 75cm - tolik totiž byla původní výška překážek pro kategorii standard; tenkrát byly kategorie jen dvě: standard a mini. Postupem času se však začala zvyšovat rychlost psů a tím i intenzita zátěže na jejich kloubní aparát. (postupovka 2,5 m/s bylo tenkrát NĚCO!) A tak se s rozmachem agility postupně vyvíjely i soutěžní řády, tak aby parkury byly pro psy stále zábavou, nikoli utrpením s vizí odchodu do předčasného invalidního důchodu: odbouraly se některé druhy překážek, ale především byla snížena jejich výška na 65cm. Dnes je dokonce stanovena 60cm +/-5cm.... Vúdášek už zažil soutěžení jak podle dvou kategorií, tak nově, podle třech (small, medium a large) to jen tak na okraj, že se všeobecně výška překážek přizpůsobovala velikosti pejsků.
Nyní běhám agility s čivavou Kasíkem. Kasík má 21 cm v kohoutku. Výška překážky pro kategorii small je 30cm +/-5cm, jak uvádí Řád agility. V této kategorii běhají psi do kohoutkové výšky 34,99 cm včetně.
V minulých letech bylo možno ještě startovat na soutěžích IAL, kde byli psi rozděleni do kategorií čtyř, toy, mini, midi a maxi. Výška skokovek pro trpaslíčky byla 20cm a plně odpovídala jejich tělesným proporcím i fyzickým možnostem. IAL se již bohužel neběhá...
A tak není divu, že speciální závod pro "toy plemena" byl pro majitele takových minizávodníků více, než lákavý... jenže....
„Jupí, bude speciální agi-závod, ba dokonce Mistrovství pro pidi-pejsky! Konečně si ti naši hyperaktivní mrňouskové užijí agility tak, jako jiná plemena a budou skákat výšku své velikosti odpovídající..“, zaradovala se asi většina majitelů akčních drobečků, když se dozvěděla o připravovaném Mistrovství toyů v agility. Skutečnost, že start na tomto mistrovství byl podmíněn kohoutovou výškou psa, napovídala, že to bude souboj krátkých paciček jak se patří a opět si s nostalgií zavzpomínáme na závody IAL, které se skutečně běhaly ve čtyřech výškových kategoriích: toy (do 30cm k.v.), mini (31-40cm k.v.), midi (41-50cm k.v.) a maxi (nad 50 cm k.v.).
Vzhledem k euforii majitelů trpasličích agiliťáků, však nebyla informaci o tom, že s tzv. „Mistrovským Agility“ se sčítá i standardní jumping pro kategorii small, přikládána dostatečná pozornost, protože jinak se už z propozic samotných dalo vydedukovat, že se o zase tak specializované mistrovství zřejmě jednat nebude...
A tak tento fakt způsobil, že Mistrovství toyů se tedy skládalo ze dvou odlišných běhů (nejen názvem, ale i parametry), jejichž výsledky se však sčítaly: jumping small (kdy se ze všech startujících v kategorii small vybrali ti, kteří byli přihlášeni na předmětné mistrovství, ale ve své podstatě to byli ti, kteří dorostli jen do požadované výšky v kohoutku), PLUS tak řečené mistrovské agility (kde naopak už startovali jen ti, kteří byli přihlášeni k účasti na mistrovství; a protože to byl běh „mistrovský“, byly laťky níž, než pro „klasické small“); respektive byly na dolní hranici pro smolíky.
Zamyslíme-li se nad tím vším hlouběji, dospějeme ke zjištění, jak bizarním dojmem takto koncipovaná soutěž působila a jen marně pak budeme hledat vlastní smysl této akce. Jako důkaz naskýtá se hned několik otázek, na které sotva nalezneme pochopitelnou odpověď:
Proč se sčítaly
dva běhy rozdílných parametrů?
Především výška překážek hraje pro malá, tedy toy plemena
významnou roli nejen v technice a načasování skoku, ale zásadním
způsobem ovlivňuje výkon i rychlost psa.
Proč byla
rozhodná výška psa v kohoutku, když v prvním běhu nebyla tato nijak
zohledněna?
První běh - jumping, ač byl psán jako součást mistrovství toyů,
nebyl specifiku mistrovství samotného nijak přizpůsoben.
Proč se toto
klání vlastně jmenovalo Mistrovství toyů?
Vždyť toyové, psíci do 30 cm kohoutkové výšky (kritérium dané v
propozicích), vlastně v první části měli stejné podmínky, jakoby toyové nebyli (skákali regulerní small-ovskou překážky a ve druhé
části, řekněme, byla jejich malá výška sice zohledněna snížením
překážek, ale každá laťka byla jinak vysoko a dokonce u některých
bočnic byly dírky pro držáky latěk vrtány přímo na místě!
Výsledek pak byl zřejmý v okamžiku, kdy se překážky sklízely a
bočnice byly vyrovnány pěkně jedna vedle druhé - skoro se nechtělo
věřit vlastním zrakům, ale rozdíly ve výškách umístění jednotlivých
držáků činily jistě pět centimetrů! Prostě každá bočnice měla svou
míru a na parkuru to také tak vypadalo: některé laťky byly šikmo a
jen těžko se dalo svést na terénní nerovnosti... inu, co dodat?
Sečteno a podtrženo:
Toto mistrovství bylo mistrovstvím jen ve svém názvu. Ve své podstatě tento
závod snad ani nebyl hoden pojmenování speciál. Byl to prostě obyčejný závod pro
smolíčky, kteří mají krátké nožičky.
Nemyslíte si také, že by si ti malí čiperové zasloužili své vlastní, na míru šité mistrovství? Takové, kde by skutečně měřili síly jen oni na překážkách přizpůsobených jejich velikostní kategorii? Koneckonců, od toho by speciální závody a specifická mistrovství měla být, ne? Vždyť síly si všichni smolíci mohou změřit na „opravdovém“ mistrovství, na MR ČR.
Tradicí se staly speciály a mistrovství pro jednotlivá plemena, ale je úžasné, že se vůbec zrodil nápad uspořádat mistrovství jen pro malé pejsky, bez ohledu na jejich rasu - vždyť zástupci některých plemen by se dali spočítat na prstech jedné ruky a na některou ruku by se vešla dvě, ba dokonce tři plemena!
Ne nadarmo se říká: pokud se neučiní první krok, sotva se pak učit chodit. Trpasličí plemena mají svůj první mistrovský krok již za sebou a já pevně věřím, že příští mistrovství už bude patřit toyům se vším všudy: s honosným titulem mistr pidipejsků, s danou maximální kohoutkovou výškou, skočkami se šetrnou výškou překážek a budou-li se opět běhy sčítat, nechť jsou oba speciální pro toye. Myslím, že v tomto ohledu byl IAL k malým plemenům shovívavý a velkorysý zároveň - proč se tedy této myšlenky vzdát zcela? Vždyť se jedná o jediný závod v roce - dopřejme to těm tryskomyšákům!
Vilemína Kracíková
