KOLIE KRÁSNÁ I PRACUJÍCÍ
(bez cenzury - původní znění článku pro časopis Pes přítel člověka)
Ta koule chlupů, že skrývá srdce starého ovčáckého psa? aneb
Příběh jednoho „pan Vúdyho“.
Dnešní představitelé plemene kolie již mnohdy nemají mnoho společného s původním posláním kolie, totiž plnit funkci kvalitního ovčáckého psa, schopného odolávat drsnému podnebí Skotské vysočiny. Odtud také druhý plemenný název pro kolii – skotský ovčák. Zmínky o koliích sahají na přelom 18. a 19.století, avšak v té době byl kladen důraz na pracovní využitelnost kolií, coby ovčáckých psů a až téměř o sto let později, kdy byl poprvé stanoven standard (1881) pro toto plemeno, počalo se dbát rovněž na exteriér. Ve dvacátém století pak kolie zažila několik vzestupů a pádů, spekulací o tom, zda s kolií podstupovat služební výcvik, obranařinu či záchranařinu a tak podobně. Nicméně postupně začal exteriér být mnohem více žádoucí a tím pracovní vlohy a schopnosti pomalu ustupovaly do pozadí, což jistě nemalou měrou přispělo k domněnkám, které mnohdy slýchávám, totiž, že kolie je hloupá, bázlivá a nervově nevyrovnaná a pokud taková není, tak to často (bohužel) není pes exteriérově kvalitní, tzn.,že nese takové vady, které nedovolí použít takového jedince v chovu. Tak tolik „z doslechu“.
Jsem majitelkou téměř sedmiletého zlatého psa kolie, který vzhledem ke své „modré krvi“ byl rovněž v počátku své kariéry odsouzen k prezentaci ve výstavních kruzích - také se před svým jménem honosí tituly Interšampiona, Českého, Polského a Slovenského šampiona, nasbíral i mnoho čekatelství dalších národních šampionátů (Maďarska, Chorvatska, Rumunska a Rakouska) a stal se výstavně (včetně výstav zahraničních) nejúspěšnějším psem kolie v roce 1999.
Protože se říká, že jaký pán, takový pes, začali jsme se od věku dvou let psa intenzívně věnovat výcviku agility a myslím, že se nám podařilo dosáhnout celkem slušných výsledků: titul Res.CACAg (1999), 2x účastník Mistrovství České republiky, 1x účastník Mistrovství Slovenska, 1.vicemistr ČR v agility Collií (2002) atd. Dodnes je však bohužel spíše raritou, vidět kolii na parkuru agility a věřte, že ladnost pohybu umocněná vlající bohatou srstí, lahodí oku každého, i laika. Snad je to proto, že kolie není zbrklá a ztřeštěná superrychlá neřízená střela, na druhé straně je ale spíše přesná a málokdy chybující. A protože se říká, že „agility umí běhat každej vořech“, začali jsme pokoušet cvičení poslušnosti a doposud jsme složili - pro otrlé výcvikáře dětské, avšak pro koliáře téměř neznámé zkoušky: zkoušku ovladatelnosti psa (ZOP), zkoušku pracovní upotřebitelnosti 1.stupně (ZPU-1), zkoušku Begleidshund (BH). To, co však mého psa opravdu baví, to jsou stopy. Proto se pilně připravujeme na složení dalších zkoušek záchranářského minima (ZZZ a RH-E). Zde je jistě na místě otázka: a co obrany? Na to znám jedinou odpověď: škoda, že si tento pes poprvé kousl až v téměř 5 letech! Nejen, že má ze své kořisti vždy radost, upevnil si aport, ale především tím bylo pozitivně podpořeno jeho sebevědomí (ve smyslu: vyvztekat se můžu dokonale na své kořisti), aniž by on sám změnil svůj přístup k lidem, psům, či se mu dokonce změnil výraz!
O to větší je pak má radost, když zjišťuji, že takových cvoků koliářů je více, a že dokonce v sousedním Německu je paní Eva-Maria Krämer, redaktorka německého nezávislého časopisu o koliích - Collie Revue, autorkou tzv. Collie Führerschein, což v doslovném překladu znamená vůdčí list pro kolie (podle mě se jedná o zkoušky ušité koliím na míru), a to ve 3 výkonnostních stupních (CF1-3). Po prostudování potřebných podkladů, bylo naprosto jasné, že vyrazím se svým psem do Německa zúčastnit se těchto zkoušek, jejichž termín padl na sklonek roku 2002. Stali jsme se vůbec prvními zahraničními účastníky a složili všechny tři stupně najednou a za doprovodu velkého obdivu nejen přítomných psovodů, ale i rozhodčích a pořadatelů jsme se pyšně vrátili domů. Slovo pyšně je opravdu na místě, neboť není zdaleka jen českou raritou, že pokud je kolie výstavně úspěšná, málokdy ji vidíme při jakékoli jiné kynologické aktivitě. Smysl a význam CF je značně posunut od pravého významu slova zkouška, jedná se více méně o socializační testy, kde jde hlavně o utvrzení pouta mezi psem a člověkem, aby pes byl schopen adekvátně reagovat na běžné situace, do kterých se může jako rodinný pes dostat (bouchnutí dveří od auta, vystřelivší deštník, chování ve skupině osob, chování ke ostatním psům nebo překonání překážek, či vyslání psa vpřed nebo zastavení psa na určitou vzdálenost). To vše jsou věci, které psovi mohou jednou třeba zachránit život a hlavně, může si je natrénovat každý doma sám.
Doufám, že osvěta přispěje kapičku k tomu, abychom ve výstavních kruzích opět mohli spatřit ty krásné, zasněné, ale přitom sebevědomé a nebojácné kolie, které když se dají do pohybu přitáhnou zraky všech kolemjdoucích a hlavně budou působit radostným dojmem z kontaktu se svým pánem. Vždyť dobré pověsti rozhodně nepřidá pohled na kolii, která se bojí svého stínu, plíží se a uhýbá před každým rychlejším pohybem čehokoli, škrtí se na vodítku a místo lehkého a prostorného pohybu se po dvou minutách vleče – mnohdy valí, jako kdyby právě absolvovala maraton!!! Ti, co se občas zastaví u kruhů kolií na výstavách, mohou sami upřímně posoudit, jak daleko je poslední věta od pravdy.
Já osobně jsem velmi ráda, že mohu být majitelkou psa, pocházejícího z české chovné stanice ze Zlaté Jalny, která v roce 2002 oslavila 50 let svého chovu kolií. Touto cestou bych ráda její majitelce, paní Jarmile Křečkové poděkovala za vše, co jsem se od ní za dobu našeho desetiletého přátelství mohla o koliích dozvědět a naučit, za to, co a koho jsem díky ní mohla poznat a především za to, co pro český chov kolií doposud udělala a v neposlední řadě za to, že mi dala tu možnost, stát se majitelkou psa Voodoo´s Vow ze Zlaté Jalny, který vnesl do mého života radost a světlo, a o kterém je celý tento článek!
Bc.Vilemína Kracíková
P.S. Ta koule chlupů opravdu skrývá srdce ovčáckého psa!
